Tábor - 4. - 7. září 2008
Využili
jsme trvalého bydliště našeho člena Honzy Hladíka, juniora v Táboře a
vyrazili jsme po
stopách husitského hnutí v Čechách. Odjezd byl ve čtvrtek 4.9.
v odpoledních hodinách a po
občerstvení v Dražicích jsme dorazili na ubytovnu na zimním stadionu v Táboře. Podivné bylo
chování některých účastníků,
kteří s napětím sledovali, ke kterému pokoji
směřuje Jarda Brček, a
pak se děsným fofrem ubytovali na jiném pokoji. Důvěřivci, kteří s Jardou
ještě nikdy
nesdíleli společný pokoj, v poklidu obsazovali postele v jeho okolí.
Bylo to fajn, protože Jarda je velmi společenský a vtipný člověk. Následně jsme
se odebrali na „baštu“ do blízké
restaurace. Společenský večer proběhl celkem spořádaně, pouze před cestou domů
nás překvapil
„ceďák“, do kterého se nám nechtělo.
Vyřešil do vypůjčený slunečník, který jsme
použili
jako deštník a jeden ubrus ze stolu na terase. Vráceno následující večer.
Do rána
se počasí umoudřilo a my jsme vyrazili na trasu. Už od první chvíle byli jasné,
že Honza
junior věnoval přípravě trasy velkou pozornost, pohybovali jsme se po
silnicích, cyklotrasách,
cestách i cestičkách. Některé závodníky to ale tak unavilo, že při příjezdu na oběd
neměli sílu vypnout boty z pedálů a téměř obědvali v horizontální
poloze. Tato etapa kulturně
vygradovala na Kozím Hrádku, kde více než prohlídka historické památky oslovila
závodníky
„kořka“ Kozí pití, která proběhla pro
velký zájem několikrát dokola (omluvou
je, že
to
bylo ve většině případů zápisné). Tento
nástup byl předehrou pro večerní posezení
v naší „kmenové“
restauraci, kde jsme se docela poveselili, což byl právě kámen úrazu pro spolunocležníky
Jardy. Zejména odpovědnější
závodníci šli spát téměř se
„slepicemi, takže při
příchodu Jardy již byli téměř vyspalí, ale také to bylo to poslední, co
naspali.
Druhá
etapa byla poznamenána předchozí veselou nocí, ale nádherné slunečné počasí vyhladilo
veškeré vrásky na obličejích závodníků. Cílem cesty byla Bechyně, opět
nezklamal Honza
junior svoji přípravou, neboť slíbil občerstvovací stanici na 35. km, což splnil v toleranci
pár desítek metrů, čímž vyrazil dech všem pochybovačům. Kromě krásných „kochaček“
jsme navštívili lidovou veselici v nejmenované obci. Zde byla kultura,
povalování v trávě
a pití vynikající „12“ Lipan ale při startu jsme zapomněli jednoho ze
závodníků, a to Jirku
Fialu. Asi jsme již nezvládali základní matematiku, protože i přes opakované
sčítání závodníků
jsme po celou cestu do Tábora tuto ztrátu nezjistili. Jirka to zvládl perfektně
fyzicky,
ale psychicky jej to vyčerpalo tak, že se neúčastnil ani večerních radovánek.
Nebyl ale sám,
i dalším padala hlava do talíře. Nebylo ale zjištěno, zda únavou nebo
nevyspaním z předcházející
noci. Hlavní příčinou mohl být také
závěrečný „bonbonek“, a to
stoupání v Táboře
od řeky. Zvládlo to pouze pár silných závodníků.
Třetí den
jsme se vypravili na hrad Choustník, a jak to tak bývá, byl postaven samozřejmě
na pořádném
kopci. Tím byla poznamenána část cesty k hradu. Závěrečné stoupání
prověřilo všechny
zájemce o „kochačku“, fyzicky nejtěžší
úsek všech dnů zvládl Pepík Strieženec,který
jako jediný dobil hrad v sedle kola. Zpáteční cesta byla vybrána velmi
zodpovědně – převážně
z kopce, či po rovině. Závěrečné vyhodnocení jsme provedli
v restauračním zařízení v Táboře
při obědě. Pak už následovala pouze očista a návrat k domovu.
Láďa
Účastníci
: Zdeněk Bryknar
Honza Hladík
Franta Marek Míra Kolář
Vlasta
Fišr (od 5.9)
Ivan Pavlík (do 6.9)
Láďa
Janoušek Honza
Hladík jr.
Jindra Toman
Jarda Brček
Láďa Toman
Ivoš Grolmus
Tomáš Grolmus
Hosté :
Pepík Strieženec, Jirka Fiala
Trasa - 1.den - 64,5 km - Radkov,
hrad Borotín (Starý zámek), Borotín,
Chotoviny, Kozí hrádek, Sezimovo Ústí,
Tábor
Trasa - 2.den - 79,5 km - Planá nad
Lužnicí, Želeč, Hlavatce, Bechyně, Stádlec, Malšice
Trasa - 3.den - 54,6 km - Chýnov,
Radenín, Chrbonín, Choustník, Turovec