 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Tak opět na severozápad. Dalším putováním severozápadně od našich domovů se stalo město Mariánské Lázně a její překrásné okolí. Jak je již tradicí, sraz závodníků byl ve čtvrtek 9.9.2010 v odpoledních hodinách v útulném penzionu „ELEKTRA“ v Mariánských Lázních. A protože se tradice nesmí porušit, ihned následovala „malá“ tiskovka ve sklepení penzionu. V rozsahu konzumace a chlapských řečí se nedělo nic mimořádného, ale nastala jedna situace, která zásadním způsobem porušila Stanovy našeho klubu:
Nepřítomný závodník Petr Janovský poslal do našich řad narušitele – ženskou.
Nikdo se tomu však nebránil, protože bylo jasné, že pokuta bude sladká. My jsme však věděli, že „vetřelec“ je jen na skok v našich řadách a že neohrozí průběh celého „závodu“, a proto byla nálada o mnoho radostnější. Petr v telefonickém hovoru přistoupil na to, že miluje Jacka Danielse……., ale ještě ho osobně neviděl. My ho taky vidět nemusíme a pokutu protrpíme s Petrem. Plán tras samozřejmě vymyslel trasař Vlasta, který to má v této oblasti vše pod palcem.
Jak již to tak bývá, jsou v tomto kraji samé kopce a kopečky. Ihned po výjezdu z Mariánských Lázní západním směrem se to zvedlo a nebylo místo na odpočinek (odpočinkem je myšlena jízda dolů v minimálním čase 1 minuta). Na rozjezd to bylo však úžasné. Alespoň podle tváří některých závodníků. Určitě si to mysleli, ale nic neřekli. Je třeba připomenout, že to byla etapa vcelku tichá. Moc se nemluvilo, alespoň do výjezdu na kopeček „Dyleň“. V některých chvílích si dokonce bez předběžné domluvy někteří (převážně starší) závodníci odskočili do lesa na houby, aby ostatním (převážně mladým) závodníkům mohli vyprávět o množství překrásných darů lesa, které leží v nebezpečné blízkosti cesty. Poté se mluvící atmosféra trochu uvolnila a úplný obrat nálady nastal v obci „Tři Sekery“, kde byla první občerstvovačka. Bohužel to bylo až v odpoledních hodinách, ale zato v přírodě a při docela pěkném počasí (základna v Mariánských Lázní byla v dohledu). Po občerstvení nastal trochu útlum, ale našlo se dost závodníků, kteří měli sílu k odjezdu a „vyhecovali“ ostatní k tomu samému. Závěr etapy byl spojen s krásným slunečním odpolednem a téměř s nepřirozeným koncem etapy po rovince.
Druhý den nás vítalo krásné slunečné počasí. Odjezd byl směrem na Kolonádu, kde jsme udělali mnoho žánrových obrázků. Poté již začal opravdový „cyklovýlet“. Samozřejmě do kopce, ale nebylo to tak strašidelné jako v pátek. U hotelu Krakonoš jsme navštívili park Miniatur, poté jsme se vydali směrem klášter Teplá, kde byla první občerstvovačka. Mírně vlnitý terén nedělal téměř nikomu žádné problémy a po nějakém čase jsme dorazili do obce Bečov, kde jsme udělali další občerstvovačku. Je tam překrásný zámek a kolem něj mnoho míst k občerstvení. Další putování vedlo do pěkného krpálu na Novou Ves, ale s pomocí kol na nohou jsme vše zvládli a postupně so dopravili přes místa „U Tří křízů“, Prameny, Smraďocha, Hostinec Lunapark na základnu v Mariánských Lázní. Pak následovala tiskovka, procházka nočními ulicemi (jen pro některé) a nekonečná diskuse o kráse cyklistiky.
Třetí den
nás opustil trasař Vlasta, vedení se ujal Ivan střídavě se Zdeňkem. Protože se
trochu improvizovalo, našel se hned narušitel, který se snažil porušit pravidlo
stanovené
5. přikázáním našeho klubu, které zní: „Všem členům a uchazečům je zakázáno „kecat“
do trasy sestavené pověřeným „trasařem“, připomínky mohou být pouze
k délce tratě a to nejpozději 6 hodin před výjezdem na stanovenou trasu.“ Samozvaným jednatelem byla okamžitě zjednána
náprava. Ani tento den jsme se nevyhnuli „koření“ cyklistiky a museli řádně
zatnout zuby při stoupání z Lázní Kynžvart směrem na Kladskou. Odměnou ale
byly krásné rozhledy, příjemná projížďka po náhorní planině, ale hlavně
kvalitní občerstvení v malé hospůdce v Kladské, a tom celá cyklistika
vlastně je. Zpáteční cesta do Mariánek již vedla převážně po cyklostezkách mimo
komunikace, pak již následovalo jen občerstvení v penzionu „ELEKTRA“ a
příprava na odjezd směrem k domovu.
