Cyklistickou sezonu roku 2010 jsme zahájili
návštěvou městečka Bechyně. Honza Hladík jr. zajistil pro 13 přihlášených účastníků perfektní
ubytování v areálu kasáren, takže i významněji chrápající závodníci měli svoje soukromí.
Čtvrteční večer jsme trávili v restauračce přímo v ubytovně. Atmosféra
tohoto večera byla poklidná, zřejmě obavy z následujících kilometrů. První den jsme se probudili do krásného a
slunečného rána. I trasa byla ten den velmi příjemná, téměř hnusně rovinatá. První občerstvení
přišlo až po
Druhý den začal záhadným a nekoordinovaným pobíháním Jardy Brčka. S pobledlou tváří se přiznal, že nemůže najít klubový trikot. Vzhledem k jeho nekompromisnímu pokutování hříšníků z předcházeného dne to byl velmi vážný prohřešek a ostatní se museli velmi přemáhat, aby se mohl s ostatními účastníky fotit, pít pivo atd. Samozřejmě, že pokutu čestně zaplatil. Záhada se ztrátou nebude zřejmě nikdy zcela objasněna, ale vzhledem k tomu, že klubový trikot byl druhý den v recepci ubytovny, je možné, že vypadl společně se sítí proti hmyzu (také byla nalezena) a objevil jej některý ze zaměstnanců či jiných hostů. Trasa byla opět velmi dobře připravena, roviny z předcházejícího dne již nahradila zvlněná krajina, takže po různých výstupech se bylo možno kochat. Dominantou téměř celé trasy byly chladící věže Temelína. Neustále jsme je objížděli krajinou, až jsme se zastavili u jejich paty. V této souvislosti jsme navštívili expozici, kde byly informace o jaderné energii všeobecně a pak bylo možno vidět různé modely spojené s provozem elektrárny. Další zastávku na občerstvení jsme udělali v Týnu nad Vltavou. Velkou smůlu měla fungl nová servírka – brigádnice, která v první den své brigády musela obsluhovat a kasírovat třináct hezkou dívkouzdivočelých cyklistů, snad ji tato a jiné negativní zkušenosti nevedly k předčasnému ukončení pracovního poměru. Nelze zapomenout na delikatesu, kterou si z rozsáhlého jídelního lístku zvolil Jindra Tempíčko. Zvolené sýrové prkýnko zřejmě zaskočilo jak nezkušenou servírku, tak zkušeného kuchaře a tak jediný Jindra odjížděl z osvěžovny hrubě nespokojen. Závěr etapy byl určen pro milovníky bahna, náročnějšího terénu, volných pádů a komárů, a to při řece Lužnici. Tady nás zastihl okraj bouřkových mraků, před kterými se někteří ukryli v řece a jiní v rybářské špeluňce, která byla toho dne prvně otevřena. Důkazem byly pavučiny, které zdobily celý interiér. Po příjezdu do Bechyně jsme zjistili, že nás skutečně zachytil pouze okraj bouřky, neboť ve městě padající kroupy poškodily množství zeleně a mimo město leželi v příkopu u silnice ještě následujícího dne. Po příjezdu do Bechyně jsme ještě ve sportovním povečeřeli a individuálně odjížděli na ubytovnu, kde se ještě a chvilkami vášnivě diskutovalo.
Poslední den jsme již velmi lehce vyšlápli do Bernartic na oběd a díky zhoršujícímu se počasí se ve 14 hodin vrátili na základnu a odjeli domů k maminkám.